Náš let trval něco kolem 4,5 hodiny a po odpoledním příletu na Lanzarote byla teplota vzduchu 22°C ve stínu. Hotel byl jen kousek od letiště a to bylo vše, co jsme si včetně výborné stravy přes cestovní kancelář objednali. Další program byl jen a jen v naší moci. Vždy víme kam jedeme a co chceme vidět, tak jsme ho měli připravený již z domova od počítače, včetně autobusového spoje po ostrově.
Kanárské ostrovy jsou součástí Španělského království. Souostroví leží v Atlantském oceánu, tvoří jej celkem 7 hlavních ostrovů – Gran Canaria, Tenerife, Lanzarote, Fuerteventura, La Palma, La Gomera a El Hierro, a každý je úplně jiný. O Gran Canarii a Fuerteventuře jsem již psala. Dost často se pletou s Baleárskými ostrovy. Oproti středoevropskému času byl na Kanárských ostrovech časový posun -1 hodina. Úředním jazykem je španělština a měnou EURO.
Čtvrtý největší a k nám nejbližší ostrov souostroví, Lanzarote, je nazýván "Sopečným ostrovem". O jeho podobu se zasloužily sopečné erupce v letech 1730 až 1824. I v dnešní době pod ostrovem stále dřímá činný vulkán. Najdeme zde velké množství vinic, protože černá vulkanická půda a způsob pěstování jí opravdu svědčí. Na ostrově je také celkem 87 pláží se světlým, světle hnědým nebo černým pískem. Teplota oceánu není ani v létě jako v Egyptě, je pro otužilé, ale o to příjemnější byl návrat z vody. Pro méně odvážné byl u hotelu vyhřívaný bazén. Díky nejslavnějšímu místnímu rodákovi Césaru Manrique je ostrov obohacen a vyzdoben jeho moderními uměleckými díly. Má také zásluhu na tom, že se na ostrově tyčí pouze jediná mohutná výšková budova. Většina budov je několikapatrových a domky místních připomínají spíše bílé krabice, většinou s modrými a zelenými okny a dveřmi.
A jaký byl náš program a co mne zaujalo, se dovíte z přiložených fotografií s textem.
Náš třípatrový hotel s výhledem na Atlantik byl v blízkosti letiště. Letadla začínala létat kolem sedmé hodiny ranní, přes den nevadila a v noci byl klid.
Místní silnice jsou kvalitní a autobusová doprava v častých intervalech spolehlivá.
Autobusem jsme zajeli do hlavního města Arrecife, kde se tyčí již zmíněná jediná výšková budova na ostrově. Zpět jsme došli až k našemu hotelu pěšky. Celkem jsme za týden našeho pobytu po ostrově nachodili kolem 60 kilometrů.
Národní park Timanfaya a její symbol - ohnivý ďábel. Park je přísně chráněný a mezi krátery se dalo jen projíždět. Viděli jsme také na vlastní oči, co ještě v zemi dříme.
Na severu ostrova nás z městečka Orzola převezla loď Biosfera Express na malý ostrůvek La Graciosa. Pluli jsme i s pohřebními věnci, ale bezpečně přistáli v přístavu vesničky Caleta del Sebo. Na ostrově je ještě jen jedna vesnička - Pedro Barba. Naše malá túra vedla mezi sopkami a podél zlověstně rozbouřeného Atlantiku.
Na jihu ostrova v Playa Blance jsem nejprve nevěřila, že nejsou kameny přilepené, ale opravdu nebyly. Na vlastní oči nám to předvedl sám autor.
V městečku Teguise, které leží pod velkým kráterem a nad kterým se tyčí pirátská pevnost Castillo de Santa Barbara, se v neděli konaly místní trhy. Daleké vrcholky národního parku mi hodně připomínaly České středohoří.
Zrovna byl čas vánoční a my mohli oslavit hned Vánoce dvoje, české 24.12. a španělské 25.12. Hotely i ulice zdobily nejen mohutné kaktusy, ale i vánoční stromky a hvězdy, které jsou oblíbené také u nás. Jednu u nás zakoupenou hvězdu od loňských Vánoc mám doma a dokonce mi i zčervenala.
Tolik zámečků lásky, které jsem viděla na pobřežní promenádě v Puerto del Carmen, jsem ještě nikde neviděla. Toto je jen část.
Naposledy jsme se vykoupali a otužili, voda v Atlantiku není totiž moc teplá ani přes léto, a za pár hodin odletěli zpět domů.
Za případnou karmu zase děkuji a přeji krásný nový rok 2019.
Autorka všech fotografií: Jiřina Votavová
Další dva moje blogy z Kanárských ostrovů:
http://jirinavotavova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=644394
http://jirinavotavova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=635924