Cestou necestou v roce 2018

Podívejte se, kde jsem letos chodila, co jsem tam viděla a co mě potěšilo, koho jsem potkala a vyfotila... U nás i za hranicemi, v přírodě i ve městě. Boty k perexu nejsou moje, jen jsem si je vypůjčila na cestu.

Na Nový rok jsme se pod Klínovcem v Krušných horách těšili z nadílky sněhu a někteří si na své minulé lyžování mohli i zavzpomínat.

Já ale opustila naši zimu a vydala se za teplem k Atlantiku na ostrov Fuerteventura. Tam jsem se potkala s nebojácnou severoafrickou pozemní veverkou ardillou.

Na jaře jsem se přes Labe nedostala, ale v Lovosicích krásně kvetly krokusy.

Za starou celnicí v Načetíně v Krušných horách zase nádherně kvetly louky plné violek.

Zajímavý most jsem přešla na konci španělské La Mangy a prošla sad plný meruněk. Bohužel, nejen na stromech, ale i dole na zemi. 

Cestou necestou jsem se dostala až za obzor a kochala se jestřábníkem oranžovým, který je ohrožený hospodařením na horských loukách. Tady asi hospodaří dobře.

V Savojských Alpách jsou nejen úžasné túry, ale pod širým nebem žijí jen šťastná zvířata.

Boží Dar je "boží". Přes Božídarské rašeliniště a po Ježíškově cestě jsme zdolali i Božídarský Špičák.

Z rozhledny v Radejčíně byl nádherný pohled na barevné České středohoří. 

I letošní podzim u zámku v Klášterci nad Ohří byl jako z pohádky.

Z mosteckého hradu Hněvín, kde byl vězněn anglický alchymista Edward Kelly, před námi leželo Středohoří i přesunutý kostel jako na dlani. 

V Ústí nad Labem mě zaujaly "dva" mosty a šibenice na hradě Střekov.

Konec roku se blíží. Kilometrů jsme už letos najezdili a nachodili hodně. O některých cestách jsou i moje předchozí blogy, pár dalších jsem vám přiblížila dnes. Určitě se ale ještě někam vydáme. Pokud bude naše cesta zajímavá, budu mít zase námět. Tak někdy příště. A děkuji za případnou karmu.   

Autorka všech fotografií: Jiřina Votavová